Zlínští mladíci dobývají zámoří. Je to náročné, ale skvělé, shodují se Heš s Vaculíkem

Velkou životní i kariérní změnu za sebou mají dva talentovaní útočníci, kteří ještě v minulé sezóně táhli zlínskou juniorku do play-off a úspěšně se prosadili také do mládežnických reprezentací. Není tak divu, že Jakub Heš s Martinem Vaculíkem neunikli pozornosti zámořských skautů a během léta jim na draftu juniorských soutěží dali šanci prosadit se v nejprestižnějších mládežnických ligách na světě. O svých prvních dojmech z nového prostředí a aktuálním programu se oba rozpovídali ve velkém exkluzivním rozhovoru.

Oba zlínští junioři po draftu zakotvili v odlišné části zámořského kontinentu, Martin Vaculík se přesunul do kanadského Bramptonu na předměstí Toronta. „Musím říct, že se mi tady zatím hodně líbí. Kanada je krásný stát, má nádherou přírodu, a i města jsou tady hodně pěkná. Je to trochu jiný svět, než známe z Evropy. Je to pro mě velká změna, do teď jsem bydlel v Česku s rodiči na vesnici, a teď bydlím sám v Torontu, ale zvykám si,“ říká Vaculík, který za pár dní oslaví osmnácté narozeniny.

Jakub Heš pak zamířil do Spojených států, jeho novým domovem je Youngstown ve státě Ohio. „Ze začátku to bylo náročné, člověk si chvíli zvyká. Najednou musí mluvit jen anglicky, nikoho nezná. Naštěstí jsem narazil na super lidi, jak rodina, ve které žiju, tak trenéři a celý tým jsou skvělí. Hodně mi pomáhají. Další věc, na kterou jsem si musel zvyknout, bylo jídlo, protože na rozdíl od Česka se tady moc nevaří a jí se většinou z restaurací a fast foodů, což není úplně dobré. Má rodina mi naštěstí vaří, ať už těstoviny, nebo kuřecí maso, což je fajn,“ popisuje.

Oba mladíky tak čekala velká životní změna a zvykání na nové prostředí. „Je to těžké, najednou se člověk ocitne daleko od domova, kde nikoho nezná. Ale rodina, u které bydlím, mi fakt hodně pomáhá, ať už s praním, vařením, nebo třeba s doporučením surovin, protože tu jsou úplně jiné značky než u nás. Občas si ale zavolám i s rodiči a na dálku mi pomáhají i oni,“ říká Heš. „V tomto ohledu nemám problém, samozřejmě že se mi stýská po rodině, domově, kamarádech, ale to je přirozené. Nebudu tady navždycky, přijedu na pár dní domů o Vánocích a pak po sezóně, takže se to dá zvládnout,“ přikyvuje Vaculík.

Ten se v týmu potkal s dalšími třemi krajany, což je vždy taktéž velkou pomocí. S adaptací tak podle svých slov problém neměl. „S jazykem problém nemám. Řekl bych, že anglicky umím slušně a v pohodě se domluvím. Bydlím u jedné kanadské rodiny, která se o mě výborně stará, takže si nemám na co stěžovat. Hrajeme tady v týmu tři Češi, Jakub Fibigr a Adam Židlický už tady hráli minulou sezónu, takže mi ve všem hodně pomáhají, což je super, a taky je dobré, že si můžu s někým povídat i v češtině,“ usmívá se Vaculík.

Den draftu prožíval na rodinné dovolené a s výsledkem byl nadmíru spokojený. „Nebyl jsem před tím nějak nervózní a nechal jsem tomu volný průběh. Vůbec jsem nevěděl, do jaké ligy bych mohl jít nebo kdo by si mě mohl vybrat. Nakonec si mě vybral tým Brampton Steelheads v OHL. Byl jsem za to hodně rád, protože jsem ten tým znal a věděl jsem, že jsou dobří a že v tom týmu hrají dva Češi. Hned po draftu mi zavolal hlavní trenér a od tohoto dne jsme byli pořád v kontaktu,“ popisuje Vaculík své první kontakty se svým novým působištěm.

Podobný průběh po draftu zažil i mladší ze zlínských legionářů. „Sledovali jsme to doma s rodinou a přítelkyní. Byl jsem nadšený, vždycky jsem si přál jít do USA. Hned druhý den mi napsal generální manažer a za pět minut už jsme spolu telefonovali. Byl jsem z toho trochu vystresovaný, už během toho hovoru mi ale pomáhal, když jsem třeba něco nerozuměl anglicky. Řekl mi podrobnosti o týmu, pak jsme spolu vyplnili nějaké důležité papíry. Později jsem si zavolal i s trenérem a byli jsme v neustálém kontaktu,“ říká Jakub Heš.

Tomu během připrav poskytoval cenné rady i starší bratr Lukáš, který si zámořskou zkušenost vyzkoušel v minulém roce. „Brácha celou dobu říkal, že nemusím být vůbec ve stresu a že trenéři tu počítají s tím, že nebudu mít úplně ideální angličtinu. Taky mi poradil, co všechno si vzít, naučil pár frází a pomohl mi vybrat výstroj,“ popisuje mladší z bratrů Hešových.

A jak probíhaly první dny ve Spojených státech? „První den jsem se jen ubytoval a druhý den hned jel na led. Pak jsme měli tréninkový kemp, který trval čtrnáct dnů a odehráli i nějaké přípravné zápasy. Následně jsme najeli na klasický tréninkový program s dalšími zápasy, po nichž trenéři ze soupisky vyřadili pár hráčů. Teď už se připravujeme na začátek sezóny,“ popisuje Heš. „Sám kapitán za mnou hned první den přišel, seznámil mě s ostatníma klukama, ukázal mi posilovnu, zázemí a celkově, jak to tam funguje. To mi hodně pomohlo. Jsem tu i s dalším Čechem Adamem Benákem, se kterým se známe už z reprezentace, takže spoustu věcí můžeme řešit spolu. Myslím, že celkově jsme skvělá parta,“ pochvaluje si.

Nyní jej tak čeká start ostré soutěžní sezóny, která se rozjede už za pár dní. „Zítra odjíždíme do Pittsburghu, kde nás od středy čeká Fall Classic, kterým začíná sezóna. Sjedou se tam všechny týmy a odehrají první dva zápasy. Nás čekají souboje s Tri-City Storm a Sioux City Musketeers. Pak už najedeme na klasickou sezónu, nejprve máme zápasy venku a první domácí až 18. října. USHL je jedna z nejlepších juniorských lig na světě a je velice těžké se v ní prosadit. Je tu spousta šikovných hráčů, hra je fyzická a hodně se v ní bruslí. I po taktické stránce je to náročné. Odehrál jsem pár přípravných zápasů a moc se těším na začátek sezóny,“ usmívá se Heš.

Pevně zabydlený ve svém novém působišti už je také Vaculík. „První dny po příletu jsem měl volnější. Musel jsem se adaptovat na změnu času a zabydlet se. Po pár dnech už začal tréninkový kemp, kde byli i hráči z jiných týmů, kteří se chtěli dostat do sestavy a měli jsme náročné tréninky a nabírali kondici. Teď už jsme hráli pár přípravných zápasů a připravujeme se na sezónu, která začíná za 10 dní,“ líčí svůj nabitý program.

Také on si na kolektiv v kabině nemůže stěžovat. „Parta je tady výborná.Všichni jsou kamarádští a je tu velká sranda v kabině. Vzali mě mezi sebe což je super,“ pochvaluje si Vaculík.

A taky jeho v zámoří čeká velká hokejová výzva. „Už teď v přípravných zápasech jsem zjistil, že to nebude vůbec jednoduché. Je tady obrovská kvalita a hřiště je menší než v Evropě, takže je to hrozně rychlé a nemáte na nic čas. Také musím zlepšit fyzickou hru, protože jste furt pod tlakem a hraje se hodně do těla, zkrátka musím být lepší ve všem, protože to, co mi stačilo v Česku, už tady stačit nebude,“ uvědomuje si.

A jak budou oba žlutomodří odchovanci vzpomínat na svůj mateřský klub? „Určitě budu na Zlín vzpomínat jen v dobrém. Je to můj domov a je to můj mateřský klub. Mám několik vzpomínek, na které nikdy nezapomenu. Už sleduji kluky v extralize juniorů a přeju jim jen to nejlepší a fandím jim. Teď mají začátek soutěže slušně rozjetý tak věřím, že budou takhle dál pokračovat,“ vzkazuje Martin Vaculík.

„Ve Zlíně jsem vyrostl a od malička se tam chodil dívat na A-tým. Všichni trenéři a spoluhráči mi moc pomohli se zlepšit a jsem jim všem vděčný za všechno, co pro mě udělali. Doufám, že jsem jim trochu pomohl i já a teď jim budu nadále alespoň na dálku fandit,“ dodává Jakub Heš.