Je důležité umět s hráči pracovat i mentálně, přiznává trenér pátých tříd Jan Dluhoš

Kroměřížský rodák a nadějný obránce, který musel předčasně ukončit kariéru. Svůj hokejový talent však nezahodil a stal se mládežnickým trenérem zlínských Beranů. Stihl nastoupit na posvátné ledy Zlína a Lapače, ve žlutomodrém dresu okusil i extraligu, nejvíce zkušeností nasbíral v první lize. Nyní je předává zlínským žákům. Jak se cítí v pozici mladého kouče a jak zvládá skloubit tréninky se studiem a angažmá ve druhé lize? Nejen o tom nám pověděl šéf střídačky zlínských pátých tříd pětadvacetiletý Jan Dluhoš.

Jaké byly Vaše hokejové začátky? Podle záznamů to vypadá zajímavě, nejdříve mladší dorost na Vsetíně, rok nato už zlínská mládež…

Jsme taková hokejová rodina. Hrál ho u nás přede mnou už táta a bratranec, k oběma jsem svým způsobem vzhlížel, takže to moje rozhodnutí už tak bylo celkem přirozené. Začínal jsem jako žák v rodné Kroměříži. Bydlel jsem tehdy v Hulíně, takže to pro mě bylo nejblíže. Zůstal jsem tam až do deváté třídy a musím říct, že mi tam nic nechybělo. Byl to rodinný klub a já navíc vychytal sezóny, kdy zde působili mladí ambiciózní trenéři, kteří s žáky uměli skvěle pracovat. Musím zmínit pana Petra Neumana (poznámka redakce: bývalý kroměřížský mládežnický hokejista, poté dlouholetý zkušený hokejový trenér a sportovní manažer). Z jeho profesionálního trénování krom mě vzešel například i Filip Chytil (pozn. redakce: kroměřížský odchovanec po pětiletém působení ve Zlíně draftován roku 2017 do NY Rangers, kde působí dodnes) nebo Jakub Sirota (pozn. redakce: obránce působící po angažmá v Přerově a Zlíně momentálně v extraligové Olomouci). Do mladšího dorostu už jsem nastoupil na Vsetíně (pozn. redakce: v sezóně 2014/15). A právě díky této štaci jsem se dostal do Zlína. Ozvali se mi, jestli si nechci vyzkoušet extraligu dorostu skrz střídavé starty. Samozřejmě jsem na to kývnul a rok nato už ve Zlíně zůstal. Pak přišla nabídka z první ligy…

V první lize jste během pěti sezón byl v soupiskách tří týmů - Litoměřic, Poruby a Přerova. Jak Vám hraní v druhé nejvyšší soutěži „sedlo“ a co jste si z těchto angažmá odnesl?

Litoměřice byl můj první mužský A-tým po juniorce (pozn. redakce: nástup v sezóně 2018/2019). Tehdy tam hrálo více mladých hráčů, kterým se dávaly celkem velké porce minut, aby se do toho „chlapského hokeje“ mohli co nejlépe dostat. Mile mě překvapilo, jak to tam fungovalo. V Přerově a Porubě už jsem věděl, do čeho jdu. A taky jsem to měl blíž domů (smích). Tato angažmá se mi kryla se zlínskou extraligou. Měl jsem tyto střídavé starty, abych měl patřičné herní vytížení, vždy jsem hrál minimálně dvakrát týdně.

Od sezóny 2022/2023 jste aktivním druholigovým hokejistou. Nastupoval jste za Kopřivnici, loni za Vyškov, letos za Valašské Meziříčí. Sledujete z pohledu hráče mezi první a druhou ligou nějaké klíčové rozdíly?

Do druhé ligy jsem se šel rozehrát po zranění z Poruby v předloňské sezóně. Za poslední tři roky vidím veliký posun dopředu. Klíčovým rozdílem je, že druhá liga je poloprofesionální. Hráči i trenéři zde běžně pracují mimo hokej a tréninky tak bývají často pozdě po večerech, v tomto je to tedy jistě náročnější. Na druhou stranu, druhá liga není tolik svázaná různými přísnými pravidly, je možná o něco „dravější“ a pro diváky atraktivnější.

Minulý rok jste nastoupil na vysokou školu. Zvolil jste si obor blízký hokeji, nebo se jako student přesouváte dále od ledu?

Hledal jsem něco v oboru a nakonec si vybral obor tělovýchova a sport na Univerzitě Palackého v Olomouci. Do budoucna by mi to mohlo umožnit učit, ale zvolil jsem si tento obor také kvůli rozšíření trenérských znalostí. Rád bych se zaměřil hlavně na letní přípravu.

Když si člověk představí, kolik toho musíte za běžný týden stihnout, je toho dost. Jste student, trenér, hokejista…Jak se to dá všechno zvládat? Máte prostor i pro sebe a na odpočinek?

S tím, že k tréninku ještě hraju tu druhou ligu, jsem vděčný za každou hodinu volna. Od rána jsem ve Zlíně na stadionu, pak přejíždím na trénování do Valmezu. O víkendu mám svůj zápas a na druhý den mám dva zápasy s mladými Berany. Můj recept na odpočinek? Když se naskytne chvilka volna, vyrážíme s přítelkyní do přírody. Po sezóně to bývá volnější, takže to jedeme i na dovolenou, rádi cestujeme.

Nabídku trénovat ve Zlíně jste dostal prý přímo od pana Zdeňka Sedláka staršího, manažera mládeže Beranů. Jak Vás objevil?

Ještě když jsem hrál ve zlínském starším dorostu, jeden rok mě tu trénoval, to bylo naše první setkání. Ve Zlíně jsem se pak motal i další sezóny a my tak byli stále v kontaktu. Mou poslední sezónu, když jsem byl v Porubě, se shodou okolností hrálo play-off i ve Zlíně. Svěřil jsem se mu s tím, že na další sezónu zatím nemám žádné plány, a on mi nabídl vyzkoušet si mládežnické trénování.

Nejužší spolupráci vedete s bývalým útočníkem Ivanem Rachůnkem, on Vám asistuje v pátých třídách, Vy jemu v sedmých třídách. Je to zvučné hokejové jméno nejen ve Zlíně. Nevadí Vám občas věkový rozdíl, jste si vždy rovnocennými parťáky?

No jistě, v pátých třídách mě musí poslouchat a v sedmých třídách poslouchám já jeho (smích). S příchodem Ivana Rachůnka ke zlínské mládeži šla úroveň prudce nahoru. Díky tomu, že jako kouč prošel všechny žákovské kategorie, má bohaté znalosti. Před letošní sezónou jsme společně nastavili funkční program, z kterého teď máme dobrý pocit a budeme podle něj pracovat i nadále. Co se týká toho věkového rozdílu…kdo si jednou projde hokejovou kabinou, tak ví, že tyto rozdíly se tam mažou. Na zimáku jsme kamarádi, respektujeme navzájem své názory a poznatky, vzájemně se doplňujeme. Naše spolupráce funguje perfektně.

Jak hodnotíte své dosavadní působení u zlínské mládeže? Vypíchl byste něco speciálního, na co jste hrdý?

Můžu zmínit, že zlínská pátá třída je teď průběžně na prvním místě, ale to není tolik důležité. Klíčový je rozvoj hráčů a to se nám daří. Z osobního hlediska bych řekl, že jsem se dobře naučil mentálně pracovat s hráči, je to důležité. Ať už při hře nebo při tréninku se dokážu vcítit do situací jednotlivých žáků, dokážu mu poradit nebo naopak něco vytknout, i pochválit samozřejmě.

Usadil jste se u beraních žáků na delší dobu, nebo máte v plánu další metu?

Jak už jsem řekl, líbí se mi, jak se v poslední době zvedla úroveň zlínského mládežnického hokeje. Jednotlivé kategorie jsou úzce provázané, všichni spolu vzájemně spolupracujeme a je to na špičkové úrovni. Kdybych skončil se svou druholigovou štací, asi bych nějaký posun hledal. Ale momentálně se do žádných vyšších kategorií nedívám. V těch mladších žákovských ligách se vždy hraje s blízkými kluby, jak se říká, jezdí se jen kolem komína, takže mi to vyhovuje krom jiného i časově. Ale hlavně ve Zlíně zůstávám, protože jsem v mládeži nadmíru spokojený.